O muzeu
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších doprovodných programů.
V roce 2012 byla zahájena postupná realizace rozsáhlého projektu dostavby muzea a jeho koncepční proměna na "Muzeum české vesnice", které bude kromě architektonických památek přibližovat život na českém venkově od raného novověku do počátku 20. století včetně jeho sociálních a regionálních specifik.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je součástí Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje. Je členem Českého svazu muzeí v přírodě, o. s. Při muzeu také působí Regionální odborné pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu.
V Kouřimi je dále možné navštívit Muzeum Kouřimska s rozsáhlou expozicí o dějinách regionu a raně gotický kostel sv. Štěpána s unikátní středověkou kryptou sv. Kateřiny a zvonicí s obrácenými zvony.
Ohlédnutí za podzimními lidovými obyčeji
Slavnosti k ukončení zemědělských prací
Závěr zemědělských prací provázely odedávna oslavy s hudbou, tancem, hodováním, s tradičními rituály a obyčeji. Vyjadřovaly radost z úspěšné sklizně a poděkování za úrodu. Některé si uchovaly význam dodnes, i když v pozměněné podobě. Někde sehrávají obyčejové motivy významnou roli, jinde mají slavnosti převážně historizující a zábavnou formu.
Vinobraní
Závěr sklizně vinných hroznů provázela řada obyčejů a slavností. V Čechách se obvykle průvod pracovníků, ozdobených révou, se zpěvem, tancem a hudbou odebral z vinice do kvasírny k pohoštění a společné zábavě. Konal se obvykle koncem září. Na Moravě býval, a do současnosti je, scénář oslavy konce sklizně vinných hroznů téměř totožný s dožínkami.
V Mělníku, v centru významné vinařské oblasti, se již v první polovině 20. století uskutečnilo několik okázalých oslav. Roku 1922 se vinařské pouti s alegorickými vozy a průvodem Karla IV. zúčastnil též prezident Masaryk. Až na přerušení v době druhé světové války a v letech 1968-70 se mělnické vinobraní s průvody, pouťovými atrakcemi a pestrým zábavným programem odehrává každoročně. Slaví se i na některých dalších místech, například v Litoměřicích, v Praze na Vinohradech, ve Vysočanech, v Troji aj. Mělnické vinobraní je však dodnes ve středních Čechách nejvýznamnější.
Posvícení
Posvícení, jako výroční obyčej, má svou církevní a světskou část. Slaví se jako svátek na památku posvěcení kostela (odtud i jeho název v Čechách, na Moravě se používá spíše termín hody), a vznikl již v počátcích křesťanství. Posvícenské slavnosti jsou doloženy již ve staroslovanské společnosti. Slavily se v různý čas, nejčastěji však na sv. Martina a sv. Michala. Přelom pro slavení posvícení pak znamenalo nařízení císaře Josefa II., které přikazovalo slavit v celé monarchii posvícení třetí říjnovou neděli. Slavnost pak mohla trvat dva dny. Toto nařízení však nebylo respektováno. Mnohé obce se vracely k původnímu termínu nebo slavily posvícení dvě, původní i nové.
Posvícení byl svátek spojený s hodováním, tancem a hlučnými zábavami. Pekly se koláče, jedlo se maso, a to i v chudých rodinách. Zvaní na posvícenskou zábavu bývalo spojeno s obchůzkou a rozdáváním koláčů. Příbuzní se vzájemně navštěvovali a odnášeli si tradiční bohatou výslužku.
Církevní část tvořily mše v pondělí a v úterý ráno. Po pondělní mši se v některých místech vydával průvod s knězem na hřbitov, kde příbuzní navštěvovali hroby svých zemřelých. Tato tradice má zřejmou souvislost s pohanskými praktikami uctívání mrtvých. Po církevním obřadu se v hospodě konala tzv. zlatá nebo pěkná hodinka. Té se původně účastnila celá vesnice /dnes mnohde na ni nemají ženy přístup a účastní se jí pouze muži/. Na počátku hodinky se rozžala svíce a slavnost pak trvala tak dlouho, dokud svíce nedohořela.
V současnosti se v některých lokalitách místo průvodu na hřbitov pořádá průvod mládeže k pomníku padlým.
K posvícenským tradicím patřilo i stínání kohouta. Průvod s ověnčeným kohoutem prošel vesnicí, a na návsi se pak mladí muži snažili se zavázanýma očima kohouta zasáhnout cepem nebo šavlí, za povzbuzování a navigování přihlížejících. Na Moravě pak mladí muži stínali šavlí berana přivázaného k lavici. I tato rituální obětování zvířat poukazují k pohanským kořenům slavnosti.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi
aktuality
Komentovaná prohlídka Muzea lidových staveb v Kouřimi
Přednáška "O fotkách, místech a inspiraci"
Koncert v Klášterce
Výběrové řízení na pozici "Historik umění - kurátor podsbírky Umělecké řemeslo"
Regionální muzeum v Kolíně vyhlašuje výběrové řízení na pozici "Historik umění - kurátor podsbírky Umělecké řemeslo".
