O muzeu
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších doprovodných programů.
V roce 2012 byla zahájena postupná realizace rozsáhlého projektu dostavby muzea a jeho koncepční proměna na "Muzeum české vesnice", které bude kromě architektonických památek přibližovat život na českém venkově od raného novověku do počátku 20. století včetně jeho sociálních a regionálních specifik.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je součástí Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje. Je členem Českého svazu muzeí v přírodě, o. s. Při muzeu také působí Regionální odborné pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu.
V Kouřimi je dále možné navštívit Muzeum Kouřimska s rozsáhlou expozicí o dějinách regionu a raně gotický kostel sv. Štěpána s unikátní středověkou kryptou sv. Kateřiny a zvonicí s obrácenými zvony.
Ohlédnutí za lidovými obyčeji v postním období
Svět pověr a magie, který se neustále prostupoval
s křesťanstvím, ilustrují lidové
názvy šesti postních nedělí: Neděle Černá, Pučálka, neboli Pražná, Kýchavná, Liščí,
nebo Družebná, Smrtná a Květná. Černá neděle má souvislost se smutkem ze začátku postu a
černým oděvem symbolizujícím tento čas. Neděle Kýchavná je připomínkou obětí
morových epidemií, připomínkou jednoho z příznaků této choroby jímž bylo
kýchání. Jména Pučálka a Pražná jsou odvozena od postních pokrmů. Čtvrtá postní
neděle - Družebná – byla v minulosti dnem, kdy se zvalo na svatbu, která
bude v příštím období. Lidový název Liščí neděle souvisel s tradicí obdarovávání dětí preclíky, které se vysvětlovalo jako nadílka od lišky.
V období půstu byly nejvýznamnější poslední dvě neděle, Smrtná a Květná. Smrtná neděle jasně poukazuje k obecně známému zvyku vynášení smrti. Je to jeden z nejstarších zvyků vůbec. Lze usuzovat, že byl praktikován za Keltů i Slovanů. Církvi se tento pohanský zvyk nepodařilo po dlouhá staletí vykořenit. Na Smrtnou neděli zhotovila svobodná děvčata figuru smrtky (měla různé krajové názvy smrt, smrtka, smrtholka, mořena, morena apod.) Po obchůzce děvčata smrtku vynesla za ves, kde ji pálila, ale nejčastěji byla smrtka, jako symbol zimy, vhazována do tekoucí vody – potoka. Ve druhé části obřadu, vztahujícího se ke Smrtné neděli, se do vsi vnášelo nové léto – líto, ozdobený stromek, nebo ratolest ozdobená výdumky vajíček a stuhami. Převažovala červená barva, symbol plodnosti, stejně jako vejce. S lítem dívky obcházely vesnici a symbolicky roznášely sílu nového života. V Čechách se v první polovině 20. století udržoval tento zvyk poměrně zřídka. V mnoha vesnicích se obnovil po roce 1989.
Květná neděle je začátkem pašijového týdne, proto obřady, které se k ní váží, jsou již svázány s náboženskými motivy. Využívá se zde jarních pohanských magických obřadů a jejich symbolu – ratolesti, která je zapojena do křesťanské symboliky. Kytice z Květné neděle měly v různých částech Čech různý tvar byly to tzv. košťata, ráhna a na Klatovsku jehníd – připomínající tvarem palmový list – symbol vítězství. Jedním ze zvyků bylo v průvodu obejít kostel s ratolestmi v rukou. V neděli posvěcené kytice měly úlohu v domácích obřadech. Přivěšovaly se ke kříži nebo svatému obrázku ve světnici. Velké kytice byly ponechány vcelku až do Velkého pátku, pak se jejich části rozdávaly a jako magické zajišťovaly ochranu příbytku a úrody. Některé se zasunovaly za trámy na půdě, jako ochrana před požárem. Vysoké křížky z kočiček pak hospodář zabodl do rohu polí jako ochranu a věřil, že jak je vysoký křížek, vyroste i obilí do výšky.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi
aktuality
Výstava "Světlo a svítidla"
Podlipanské hudební slavnosti
Rodinný program "Velikonoce v muzeu"
Komentovaná prohlídka výstavy "Návrat k přírodě"
