Muzeum KolínMuzeum KouřimMuzeum Český BrodKostely kolínskaTvrz HradenínMuzeum dětem
  • VELIKONOCE
  • VELIKONOCNI CAS
  • JARO4
  • JARO3
  • JARO2
  • JARO

O muzeu

Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z celého území Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím devět větších obytných a hospodářských objektů z oblasti středních, východních a severních Čech, které doplňuje několik drobnějších památek. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších doprovodných programů.

V roce 2012 byla zahájena postupná realizace rozsáhlého projektu dostavby muzea a jeho koncepční proměna na "Muzeum české vesnice", které bude kromě architektonických památek přibližovat život na českém venkově od raného novověku do počátku 20. století včetně jeho sociálních a regionálních specifik.

Muzeum lidových staveb v Kouřimi je součástí Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje. Je členem Českého svazu muzeí v přírodě, o. s. Při muzeu také působí Regionální odborné pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu.

V Kouřimi je dále možné navštívit Muzeum Kouřimska s rozsáhlou expozicí o dějinách regionu a raně gotický kostel sv. Štěpána s unikátní středověkou kryptou sv. Kateřiny a zvonicí s obrácenými zvony.

Velikonoce Dům z Jílového Jaro ve skanzenu Velikonoce Jaro ve skanzenu Jaro ve skanzenu Velikonoce Jaro ve skanzenu Velikonoce Jaro ve skanzenu Letnice Jaro ve skanzenu Jaro ve skanzenu Chalupa z Budče Kovárna ze Starého Bydžova Pašijová hra o Velikonocích Jaro ve skanzenu Jaro ve skanzenu Jaro ve skanzenu Jaro ve skanzenu Jaro ve skanzenu

Ohlédnutí za lidovými obyčeji v Pašijovém týdnu

Svatý týden – jehož hlavním motivem jsou Pašije – připomíná evangelickou zvěst o umučení Ježíše Krista. Tento úsek Kristova života popisují všechna čtyři evangelia sv. Jana, sv. Lukáše, sv. Marka a sv. Matouše. V kostelech se nejčastěji citují pašije Matoušovy. V celé Evropě se v tomto období konala divadelní představení o umučení Krista - pašijové hry. (latinsky passio – utrpení) Na našem území jsou nejznámější pašijové hry inscenované v jihočeských Hořicích nebo ve Žďáru nad Sázavou. Vlastní velikonoční svátky tvoří Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota, Hod Boží velikonoční a Velikonoční pondělí.

Škaredá středa – den, kdy podle písma, Jidáš udal Krista veleknězům za smluvenou úplatu třiceti stříbrných. Odtud její název. V tento den se v lidovém prostředí mnoho zvyků nedodržovalo. Lidé se na sebe nesměli jen špatně tvářit, aby jim to nezůstalo až do příštího roku.

Na Zelený čtvrtek se odehrávaly hlavní události křesťanských Velikonoc. Zelený čtvrtek – název upomíná na předkřesťanské zvyky, souvisí s obnovou přírodního cyklu a jarní zelení a pokrmy v tomto období konzumovanými. Stejně tak lze název odvodit od zeleného mešního roucha, užívaného v tento den při obřadech v kostelech. Na Zelený čtvrtek se připomíná Poslední večeře Páně. Při níž se Kristus loučil s apoštoly, označil Jidáše za zrádce a ustanovil ritus obřadního přijímání chleba a vína jako těla a krve Kristovy. Při večeři se obřadně pojídal beránek s chlebem a vínem. Po té byla zrada dokonána Jidášovým polibkem. Následoval noční soud, bičování a vydání rozsudku k Ježíšovu ukřižování. O Zeleném čtvrtku se v lidových chlapeckých hrách „honění Jidáše“ objevuje motiv Jidášovy zrady. Je motivem chlapeckých obchůzkových her a připomíná se také konzumací obřadního pečiva jidášků nebo jidášů, které pletením připomínají hada nebo provaz na němž se Jidáš oběsil. Jidáše se potírají medem, který má zajišťovat, dle lidové víry, zdraví. Od čtvrtka do Bílé soboty se konají chlapecké obchůzky, zvony odletěly do Říma, nezvoní. Chlapci tak vykonávají obchůzky s klapáním a řehtáním s klapačkami a řehtačkami. Modlí se u křížků a kapliček, u soch svatých. Při sobotní obchůzce pak dostávají obvykle syrová či vařená vajíčka, dnes i sladkosti a peníze. V některých městečkách a vsích se klapalo z kostelní věže velkou klapačkou. S lidovou magií pak souvisí rámus a hluk jako prostředek zastrašování a odpuzování zlých sil.

Velký pátek měl přísný postní ráz. Byl věnován rozjímání, zpovědi, účasti na bohoslužbách, přijímání Těla Páně. V kostelech se nehraje, nekoná se ani běžná mše. Podle evangelia vše směřuje k připomínce ukřižování a smrti Ježíše Krista mezi dvanáctou a patnáctou hodinou. V době Kristovy smrti se dle lidové víry odehrávají mimořádné jevy, otevírá se země a objevují se poklady. Před východem slunce na Velký pátek se lidé obřadně myli ve vodních tocích, to je mělo očistit a dát jim sílu do života. Donesenou vodou se omývali náčiní potřebné k výrobě chleba, omývali se v ní lidé, kropil se jí dobytek, omývala se kravám vemena, aby dávaly hodně mléka. Dalším živlem, který měl roli v rituálech na Velký pátek byl oheň. Podle dávné tradice se v tento den oheň uhasíná a křesáním nově zapaluje. Na Velký pátek se oheň v podobě věčného světla uhasíná a nový se následujícího dne vykřesává, zapaluje se jím tzv. paškál – velikonoční svíce, symbol vzkříšení Krista. Oheň je živel, který očišťuje a tak se i při jidášských obchůzkách mnohdy pálí Jidášův oděv.

Bílá sobota je posledním postním dnem. Součástí sobotních obřadů je řada prvků spojených se svěcením živlů. Křest je prastarým obřadem konaným na Bílou sobotu. Symbolika očisty je spojená s vodou a bílým rouchem do něhož se křesťané při křtu oblékali. Odtud je i název Bílá sobota. Na Bílou sobotu se světí voda, která je pak během roku užívána k žehnání, vykrápění a křtění. Dalším živlem je pak oheň. V kostelech se na Bílou sobotu pálí ratolesti z Květné neděle. Z nich se stává svatý popel nutný k obřadům.

Velikonoční hody - vzkříšení, jím se začínají velikonoční svátky. Vzkříšení je slavnost, která se koná v kostelech, ale silně je vnímána i v lidovém prostředí. Končí půst. Začíná nový život očištěný utrpením. Opět zvoní zvony. Lidé vycházejí alespoň v jednom novém dílu oblečení, zdobí okna, dveře. Na Hod Boží velikonoční je po dlouhém půstu opět masité jídlo. Dívky malují vejce na pomlázku. Konají se návštěvy příbuzných a obřadní obchůzka polí. Někde se pole objíždějí v průvodu na koních a žehnají se.

Pečivo - bochánky, mazance, bývají z kynutého těsta, zvětšením svého objemu připomínají bujení přírody, pokud se nepovedou věstí to zlé časy. Žehnaly se proříznutým křížkem na vrcholu. Jidáše byly již zmíněny. Dalším tradičním jídlem Velikonoc je nádivka – hlavnička, několik druhů masa je v ní doplněno mladými kopřivami. Pekla se tak, aby byla čerstvá při návratu z kostela o Vzkříšení.

Beránek - původně obřadní pokrm spojený s Poslední večeří není pro Čechy typický. Ani skopové maso nebylo u nás příliš v oblibě. Zachoval se tedy pouze jako motiv tradičního pečiva.

Oblékání - na Vzkříšení si lidé brali vždy něco nového na sebe. Bylo pravidlem, že postní oděv se lišil od oděvu hodového nejen honosností, ale i barvou. V postě se nosil černý oděv, černé šátky, sukně. Na Chodsku ženy nosily tradiční kroj a v době Velikonoc se barva jeho sukně řídila barvou mešních rouch. V postě nosily zelenou a fialovou, na Velikonoční hody červenou sukni. K novému oděvu na Vzkříšení patřila i první koupel, očista těla, mnohdy první po zimě.

Pomlázka - velikonoční koleda – pomlázka, která se koná o pondělí velikonočním. Má jméno od pomlazení, které přináší dívkám jak polévání vodou, tak šlehání zelenými pruty. Zelený prut je v tradiční víře obrazem obrození síly. Dle kontaktní magie se síla prutu kontaktem, šlehnutím, přenáší dál. Tento dávný magický úkon byl včleněn do pevného řádu tradiční velikonoční obchůzky. Pomlázky se pletou z několika prutů. Malé jsou určeny ke šlehání, velké „žíly“ nosí chlapci s sebou při koledě jako odznak svého stavu. Na tuto společnou pomlázku pak dostávají od děvčat pentle. Vykoledují si vejce, kraslice – dnes je obsah koledy odvislý od obdarovávajících a je velmi různorodý.

Kraslice - nejvýznamnější je červená barva, jako základní barva života. Slovo kraslice je ze staročeského krásný = červený. Na kraslicích lze rozlišit řadu zdobných technik, kombinací barev a vzorů. Nejstarší a nejrozšířenější technikou zdobení kraslic je vosková batika. V některých krajích (jižní Čechy) bylo tradiční připravovat velkou koledu pro nápadníka dívky, někdy obnášela i třicet malovaných vajec – celou jarní snůšku jedné slepice a třeba i látku na novou vestu. Bohatá koleda na Českomoravské vrchovině byla dávána dětmi jejich kmotrům. Množství vykoledovaných vajec pak bylo zúročeno v dětských hrách – vyhazování vajec, koulení vajec apod.

Muzeum lidových staveb v Kouřimi

Aktuální otevírací doba:

pátek - neděle: 10.00 - 16.00

/mimořádně otevřeno také
17. a 21. 4. 2014/

Více

facebook_logo

Vstupné:
základní: 60 Kč /dospělí/
zlevněné: 30 Kč
/děti, studenti, důchodci/
rodinné: 150 Kč
zdarma: /děti do 6 let, ZTP, ZTPP, AMG/

Při národopisných pořadech zvýšené vstupné. Více

aktuality

Velikonoce v kostele sv. Štěpána

více - Velikonoce v kostele sv. Štěpána
Přinášíme Vám přehled velikonočních bohoslužeb v kouřimském kostele sv. Štěpána.
(16.4.2014)

Přednáška o Borneu

více - Přednáška o Borneu
Zveme Vás do Regionálního muzea v Kolíně na přednášku RNDr. Vladimíra Lemberka, která se koná v úterý 15. dubna.
(7.4.2014)

V muzeu jsme vynášeli smrt a přinášeli nové léto

více - V muzeu jsme vynášeli smrt a přinášeli nové léto
6. dubna jsme v našem muzeu rekonstruovali starobylé lidové obyčeje, vztahující se ke Smrtné neděli.
(7.4.2014)

Do muzea přišlo jaro

Letos dříve než obvykle se naše muzeum zahalilo do záplavy tisíců třešňových květů. Přijďte se na vlastní oči přesvědčit, že na jaře je u nás nejkrásněji!
(4.4.2014)


Regionální muzeum v Kolíně | Brandlova 35, 280 02 Kolín I | 321 722 988 příspěvková organizace Středočeského kraje 
logo_100