dům ze Starostína
Roubený dům čp. 19 ze Starostína (okres Náchod) byl jednou z nejcennějších památek lidové architektury na Broumovsku. Vesnice, z níž pochází, náleží k nejmladším osadám regionu a byla součástí panství benediktýnského kláštera v Broumově. Vznikla roku 1560, a pro církevní vrchnost byla "novou starostí", což dokládá i německý název obce "Neusorge".
Vlastní dům čp. 19 vznikl až na počátku 18. století (podle dendrochronologického průzkumu bylo dřevo použité při stavbě káceno v letech 1689 - 1703), a byl charakteristickou ukázkou tehdejší vesnické architektury na pomezí severovýchodních Čech a Slezska - ještě z doby, než tradiční dřevěné stavby začaly nahrazovat pro Broumovsko typické zděné usedlosti. Jednotný dům, který v sobě spojoval obytnou i hospodářskou část, byl původně téměř v celém rozsahu roubený. Středem domu procházela prostorná síň s otevřenou, klenutou černou kuchyní a topeništěm chlebové pece. K ní přiléhající dělicí stěna mezi síní a obytnou částí bývala kdysi jedinou zděnou konstrukcí v celém domě. V přední části obydlí se nacházela rozlehlá světnice s výměrou 48 m2, kterou ze tří stran osvětlovalo sedm oken. Ta byla později vložením zděné přičky rozdělena do dvou nestejně velkých místností, přičemž došlo k odstranění tělesa pece a jejímu nahrazení kachlovým sporákem. V zadní části domu byly ze síně přístupné dvě hospodářské prostory, které sloužily jako chlév a podsklepená spižní komora. Chlév byl přístupný také samostatným vchodem ze zápraže, a jeho původně roubená čelní stěna byla později nahrazena zděnou konstrukcí. Dodatečně přezděn byl také celý přiléhající zadní štít. K bočnímu průčelí domu - ke stěně protilehlé vstupu - přiléhal v pravém úhlu patrový komorový přístavek, který byl rovněž přístupný ze síně. K jeho štítu byla přiložena jednoduchá zvonička. Ta byla dle vzpomínek někdejšího majitele domu Alfreda Knittela zhotovena ve druhé polovině 19. století místním truhlářem Letzelem, k čemuž majitel hostince "Zur Reichsgrenze" zdarma poskytl dřevo. Povinností rodiny Knittelovy pak bylo zajistit dle pevně stanoveného pořádku každodenní vyzvánění. Vnější průčelí domu dále doplňovala pozoruhodná malířská výzdoba, která zdůrazňovala okenní otvory a záhlaví trámů. Stavbu kryla vysoká a strmá střecha pošitá došky. Štítová stěna vrcholila jednoduchou, ozdobně skládanou lomenicí. K zadnímu štítu domu byla později přistavěna nevelká zděná stodola krytá taškovou střechou.
Na svém původním místě se dům v 70. letech 20. století nacházel ve velmi zanedbaném stavu a hrozil jeho zánik. Byl proto demontován a určen k přenesení do nikdy nerealizovaného podkrkonošského skanzenu ve Vrchlabí. Teprve roku 1982 byl rozebraný dům přenesen do muzea v Kouřimi, kde bylo plánováno jeho znovupostavení. To se však bohužel opět nepodařilo uskutečnit vzhledem k pozastavení dostavby skanzenu v souvislosti s vleklým řešením majetkoprávních vztahů k muzejním pozemkům. Pozůstatky domu se dnes po mnoha letech nevhodného způsobu uložení nacházejí v žalostném stavu, a v případě znovupostavení této jedinečné památky bude nutné velkou část původních konstrukcí nahradit kopiemi.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi
