O muzeu
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je jediným nadregionálně zaměřeným skanzenem v České republice, který shromažďuje stavitelské památky z území středních, východních a severních Čech, a nabízí tak přímé srovnání různých regionálních typů lidové architektury z období od 17. do 19. století. Nachází se zde zatím čtrnáct větších obytných a hospodářských objektů, které doplňuje několik drobnějších památek. Muzeum je celoročně dějištěm mnoha národopisných a dalších doprovodných programů.
V roce 2012 byla zahájena postupná realizace rozsáhlého projektu dostavby muzea a jeho koncepční proměna na "Muzeum české vesnice", které bude kromě architektonických památek přibližovat život na českém venkově od raného novověku do počátku 20. století včetně jeho sociálních a regionálních specifik.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi je součástí Regionálního muzea v Kolíně, příspěvkové organizace Středočeského kraje. Je členem Českého svazu muzeí v přírodě, z. s. Při muzeu také působí Regionální odborné pracoviště pro péči o tradiční lidovou kulturu.
V Kouřimi je dále možné navštívit Muzeum Kouřimska s rozsáhlou expozicí o dějinách regionu a raně gotický kostel sv. Štěpána s unikátní středověkou kryptou sv. Kateřiny a zvonicí s obrácenými zvony.
Ohlédnutí za lidovými obyčeji od Vánoc do konce masopustu
Svátek Očišťování Panny Marie, slavený jako svátek Uvedení Páně do chrámu, je obecně označován jako Hromnice a připadá na 2. únor. Připomíná očistu Panny Marie v chrámu, kde Hospodinovi obětovala dvě holubice, zasvětila mu prvorozeného syna a zaplatila za jeho zpětné vydání. Na Hromnice se koná jeden z nejslavnějších průvodů v římskokatolické liturgii, jehož účastníci nesou rozžaté svíce, hromničky, jako symbol Ježíše Krista, světla, které osvětluje každého člověka. Svátek byl zaveden papežem Gelasiem roku 494, od 10. století byl spojen se svěcením svíček. Název Hromnice souvisí s používáním svěcených svíček proti blesku (hromu). Matky novorozenců po šestinedělí přicházely do kostela s dítětem oblečeným jako při křtu a účastnily se úvodu, požehnání udělovaného matce, které bylo součástí dalších rituálů, především očišťování rodičky, pokládané po dobu šesti týdnů za nečistou. S Hromnicemi, ve starších dobách chápanými jako konec období Vánoc a zimy, souvisela řada pranostik.
Masopust
Lidová slavnost maškar obřadního charakteru, přeneseně období od Tří králů do počátku předvelikonočního půstu. Jeden ze základních projevů přechodových rituálů v lidovém prostředí spojený s koncem zimy a začátkem jara a zahájením zemědělských prací. Jediný svátek předkřesťanského původu, rozšířený po celé Evropě, který nebyl synkretizován. Podstatou masopustních průvodů bylo vykonávání plodonosných a ochranných praktik souvisejících i s kultem mrtvých, především rituální usmrcování, se kterým se dodnes setkáváme v podobě rituálního pochovávání masopustu, basy, střílení medvěda apod. Toto rituální usmrcování mělo umožnit rozvoj nového života, chápaného v souvislosti s přírodním cyklem. Svátek si udržel v lidovém zvykosloví svoji neobyčejnou přitažlivost, přestože nebyl církví, pro jeho pohanský smysl a nevázanou bujnost, nikdy schvalován. Podoba masopustních obchůzek má celou řadu odlišných krajových variant projevujících se i v jednotlivých maškarách. Univerzální maskou je postava Žida, původně související s kultem mrtvých, kteří se vracejí mezi živé a dohlížejí na plnění řady zákazů spojených s tímto obdobím (zákaz šití, předení). Obchůzky masek postupně nabyly zábavného a parodického charakteru, který si masopust, jako forma komunikace, podržel dodnes.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi
aktuality
Výstava o kramářských písních
Tříkrálová koleda
Přednáška "Pravěká těžba kamenných surovin na Kolínsku"
V loňském roce se zvýšila návštěvnost muzea
