chalupa a špýchar z Budče
Menší hospodářská usedlost čp. 8 a sousední špýchar, jenž tvořil součást nedaleké usedlosti čp. 7, byly do muzea přeneseny v roce 1973 z obce Budeč u Ledče nad Sázavou (okres Havlíčkův Brod), jejíž část zanikla při výstavbě přehrady Želivka. Budečská chalupa pochází pravděpodobně z roku 1786. Byla obydlím rodiny drobného zemědělce, který vlastnil kolem jednoho hektaru polí a padesát arů luk. Obytnou i hospodářskou část stavení kryje společná sedlová střecha s jednoduchými dřevěnými lomenicemi. Nevelká světnice, kterou obývalo až sedm členů domácnosti, je roubená. Vytápěla ji chlebová pec s později přistavěným kachlovým sporákem. Na světnici navazuje drobná síň, z níž je vydělena zděná černá kuchyně. Z lomového kamene je vyzděna i celá hospodářská část vlastního domu, která se skládá z chléva a malé stodůlky. Chlév je přístupný nejen ze zápraží, ale i přímo ze síně, což bylo praktické řešení při každodenní obsluze zde chovaného dobytka. Zděná část stavení je omítnuta, všechna průčelí roubené světnice jsou opatřena vápenným nátěrem. K nároží světnice přiléhá nakoso postavený patrový špýchar s krátkou pavláčkou. Jeho suterén, který obsahuje sklep, je zděný, patro je roubené. Střechy chalupy a špýcharu byly původně opatřeny doškovou krytinou, která však byla v muzeu nahrazena dřevěným šindelem. Interiérová instalace přibližuje podobu domácnosti drobného chalupníka na konci 19. století.
Sousední špýchar, pocházející od budečské usedlosti čp. 7, byl postaven ve druhé polovině 18. století. Původně se zřejmě skládal z jediné komory, roubené z mohutných kuláčů bez vymazávek. Nejspíše až později byla přistavěna ještě druhá, menší komora, zděná z lomového kamene. Špýchar je opatřen jednoduchou sedlovou střechou s bedněnými štíty. V době před přenesením do muzea byl nověji pokryt eternitem. Původně však měl doškovou krytinu, která byla zrekonstruována v roce 2016. Na roubené části špýcharu byl obnoven původně doložený vápenný nátěr, zděná část čeká na rekonstrukci omítek.