kostel sv. Jana Křtitele z Dolních Kralovic - Skanzen Kouřim

Kostel sv. Jana Křtitele náležel k nejcennějším středověkým památkám na území středních Čech. Jednalo se o farní kostel městečka Dolní Kralovice nedaleko Ledče nad Sázavou (okres Benešov), které zaniklo v souvislosti s výstavbou vodního díla Švihov (Želivka) v 70. letech 20. století. Vlastní kostel byl demolován na konci roku 1975. Před zbořením byly sejmuty a uchovány architektonické články kleneb lodi a sakristie, západní portál lodi a zachovalé fragmenty středověkých nástěnných maleb. Demontovány a uchovány byly také unikátní gotické krovy lodi a presbytáře, pocházející z doby po roce 1476. Do dnešní doby se zachovala také většina kusů mobiliáře, které byly převezeny do několika kostelů na Benešovsku.

Kostel sv. Jana Křtitele byl orientovanou jednolodní stavbou s pětiboce uzavřeným presbytářem a štíhlou západní věží. K severnímu boku kněžiště se připojovala sakristie s panskou oratoří v patře. Založen byl jako pozdně románská stavba v polovině 13. století. Z této stavební fáze pocházel základ zdiva lodi. V době po polovině 14. století proběhla významná gotická přestavba, při níž původní románskou apsidu nahradil zmíněný polygonální presbytář. K němu byla na severní straně připojena sakristie, která ve středověku sloužila jako boční kaple. Obě tyto části kostela byly opatřeny kvalitně provedenou žebrovou klenbou. K západnímu průčelí lodi byla připojena hranolová věž, a kostel byl vyzdoben nástěnnými malbami. Z období vrcholně gotické přestavby také pocházel bohatě členěný portál, jenž byl později přemístěn do prostoru podvěží. Stavebníkem kralovického kostela byla vyšehradská kapitula, která byla až do husitských válek držitelem městečka a příslušného panství. V poslední čtvrtině 15. století došlo z iniciativy členů rodu Trčků z Lípy k pozdně gotické úpravě kostela, při níž vznikly zachovalé krovy lodi a presbytáře. V první polovině 18. století pak byla zřejmě nákladem tehdejšího majitele dolnokralovického panství Jana Leopolda z Trautsonu provedena přestavba v barokním slohu, která spočívala v úpravě kostelní lodi a stavbě nové hudební kruchty. Pořízen byl také nový, dodnes částečně zachovalý mobiliář. Roku 1873 byla původní střecha kostelní věže poškozena bleskem, a byla proto nahrazena nižším provizorním zastřešením. Stavební vývoj kostela ukončila historizující oprava z roku 1894. Tehdy věž získala novou pseudogotickou střechu, a puristických úprav se dočkala i zbarokizovaná průčelí lodi.

Do kouřimského skanzenu byly v roce 1975 přeneseny prakticky všechny zachovalé stavební prvky zaniklé památky. Navzdory skutečnosti, že se jednalo o jeden z prvních objektů, který byl do muzea krátce po jeho založení přemístěn, nedošlo dosud k jeho znovupostavení. V 70. a 80. letech 20. století nebyla rekonstrukce památky možná z ideologických důvodů, neboť ze strany zástupců tehdejšího režimu přicházely obavy, že by se znovupostavený kostel mohl stát "nežádoucím poutním místem" věřících obyvatel z oblasti Posázaví. Byla proto zvažována možnost rekonstrukce pouhého středověkého krovu, a za tímto účelem vznikly dvě studie, které navrhovaly různé způsoby prezentace tohoto architektonického torza. K jejich realizaci naštěstí nedošlo, a tak bylo mimoděk zabráněno uskutečnění počinu, který by byl v rozporu s dnešními zásadami památkové péče. V současnosti zpracovávaný projekt dostavby muzea předpokládá stavbu kopie kostela s osazením veškerých zachovalých prvků (tj. konstrukcí krovů, architektonických článků a středověkých nástěnných maleb) a výhledově i s možností navrácení existujících částí původního mobiliáře.

Většina použitých vyobrazení byla převzata z bakalářské práce Veroniky Vichrové: Zánik kostelů v důsledku výstavby přehradních nádrží na příkladu kostela sv. Jana Křtitele v Dolních Kralovicích. Filozofická fakulta Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, 2009