rychta z Kamenice
Rychta čp. 1 z Kamenice u Dobrého nedaleko Dobrušky náležela k našim nejcennějším památkám lidové architektury. Dům výstavné selské usedlosti pocházel pravděpodobně již z konce 16., nebo z první poloviny 17. století. Velký patrový objekt byl prakticky v celém rozsahu roubený, krytý sedlovou střechou pošitou došky. Štíty domu vrcholily jednoduše skládanými lomenicemi. Konstrukce roubení byla na dvorní straně v celé výši zpevněna podstávkou.
V přízemí středem stavby procházela rozlehlá průchozí síň, z níž bylo možné vstoupit do obytné i hospodářské části domu. Do čelní strany domu byla situována mimořádně velká světnice s rozlohou více než 55 m2 a výškou téměř 4 m. Z ní se vcházelo do malé, ale stejně vysoké světničky a průchozí klenuté černé kuchyně, která se dalším vchodem otevírala do síně. Kuchyně byla jako jediná součást domu v celém rozsahu zděná, a byla pravděpodobně výsledkem pozdější stavební úpravy z druhé poloviny 18. století. Obytná část domu jinak vykazovala pozůstatky velmi starobylého konstrukčního řešení, které se blížilo typu středověkých dymných jizeb.
Ze síně se na protilehlé straně domu vcházelo do značně rozlehlého chléva, který byl přístupný také samostatným vchodem ze dvora. Naproti černé kuchyni byla z plochy chléva vydělena menší spižní komora. Ze síně bylo možné vyjít po schodech do patra, a odtud na pavlač, probíhající podél části dvorního průčelí. Patro domu mělo složitější půdorysnou dispozici se středovou síní, na níž navazovalo pět spoře osvětlených, nebo zcela temných komor. Opatřeny byly archaickými, tesařsky provedenými sedlovými portálky. Prostory v polopatře nad světnicemi a kuchyní byly velmi nízké (výška stropu 110 cm), a tak mohly plnit pouze skladovací účel. U obtížně přístupné komory nad světničkou a kuchyní se předpokládá, že mohla v době nebezpečí sloužit také jako skrýš majetku. Některé z dalších komor nad chlévem a spižní komorou oproti tomu mohly být užívány k ubytování čeledě. Na zadní štít domu navazovala nižší hospodářská část s průjezdní kolnou a dvěma zděnými sklepy. Areál usedlosti doplňovala samostatně stojící roubená stodola.
Na původním místě rychta nebyla navzdory svému mimořádnému historickému a architektonickému významu od 50. let 20. století udržována, a tak se zanedlouho ocitla v havarijním stavu. Vzhledem k tomu, že v Kamenici nebyl projevován dostatečný zájem o její záchranu, bylo v roce 1977 zahájeno jednání o přenesení této cenné památky do kouřimského muzea. Došlo ke zhotovení dokumentace a přípravě transferu, avšak záměr záchrany stavby postupně komplikovala řada průtahů administrativního i technického rázu. Po několikaletém úsilí pracovníků muzea nakonec projekt ztroskotal na nemožnosti zajistit převoz materiálu z takto rozlehlého objektu (!). V létě roku 1981 tak byly ze stavby sejmuty alespoň některé hodnotné architektonické detaily, a zbytek ponechán svému osudu. Výstavbě kopie památky s osazením zachovalých původních prvků bránil v 80. letech 20. století nedostatek potřebné pracovní kapacity, po roce 1989 znovupostavení znemožnily dlouhodobé soudní spory o pozemky v areálu muzea.
Muzeum lidových staveb v Kouřimi
